tag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post5194560953935351372..comments2023-09-26T17:02:35.782+02:00Comments on DIATELIER: BLOGOVÁ TERAPIADianahttp://www.blogger.com/profile/01057178363238260341noreply@blogger.comBlogger7125tag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-53679907150233107532018-10-04T12:55:18.954+02:002018-10-04T12:55:18.954+02:00Nice Outfit! :)Nice Outfit! :)Pawlitohttps://sizeer.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-7326987063932347262018-09-24T21:34:09.298+02:002018-09-24T21:34:09.298+02:00Představ si, že jsme na tom úplně stejně. Jen já u...Představ si, že jsme na tom úplně stejně. Jen já už pomalu vykračuji nohou ven z těch sraček, když už to mám říct na plnou hubu. Úplně stejné pocity mnou poslední dobou silně cloumaly a není to pořád úplně ok, ale snažím se přijímat to, co je a brat to pozitivně, protože toho negativního jsem si za poslední dobu užila až až. Nic nemělo smysl, všechno jsem dělala zbytečně a vlastně jsem nenašla otázku na to, proč to vlastně dělám a proč jsem vlastně tak nešťastná, když mám úplně všechno, co mi doba může dát a jsem v pořádku. To je to, je to tou dobou, nemáme za co bojovat, žijeme v pohodlí a hlava pak blbne. Možností je tolik, že nevíme, co první a máme pocit, že by jsme měli ideálně stíhat všechno, ale jsou to blblosti, které nám jen komplikují mysl a pak nejsme schopní ani normálně fungovat. Držím ti palce, ať to brzo pomine - pozitivní na tom je to, že si to celé uvědomuješ a ono to opravdu přejde, jen se prostě musíme smířit a přestat se ptát na to "proč" a prostě být a ještě ideálně si užívat, to co se nám naskytne, protože se to opravdu opakovat nebude. A čert vem, co z nás jednou bude, jednou něco určitě. :DSovahttps://www.blogger.com/profile/04681209786003183326noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-74226405687279052018-09-19T22:16:24.154+02:002018-09-19T22:16:24.154+02:00Tak trochu som sa našla v tvojom článku a precítil...Tak trochu som sa našla v tvojom článku a precítila tvoje pocity, pretože tiež s tým bojujem, a to už mám 25 :). Niekedy je lepšie nezamýšľať sa, či sme to či ono spravili dobre, ale je lepšie sa sústrediť na prítomnosť a naplno sa jej oddať. To, čo cítiš, to aj rob (je to drina, nebudem klamať, niekedy mám pocit, že je vo mne mixér pocitov a nálad :D) :). Nezamýšľaj sa čo bude a čo bolo, pretože minulosť už nevrátiš a budúcnosť môže byť nakoniec úplne iná, ako si predstavuješ či plánuješ.. Život sa nám mení a otáča... <br />.<br />Presne tak, časom si povieš, čo za banalitu to bolo, ale bude to úplne normálne, povieš to po rokoch alebo po nejakom čase, pretože potom budeš vidieť veci inak, a to aj na základe tých skúsenosti, pre ktoré si sa trápila alebo sa trápiš teraz :). <br />.<br />Niekedy si sami vytvárame démonov v hlave. A zase žijeme v zvláštnej dobe a niekedy si vravím, že toto nie je svet pre mňa. Nechcem tým teraz povedať, že plánujem alebo si chcem siahnuť na život, to určite nie, len ma to tu akosi nebaví a strácam niekedy chuť. Asi si človek musí nájsť nejakú ochrannú ulitu, v ktorej bude sám sebou a cítiť sa dobre, v ktorej nájde rovnováhu :). <br />.<br />Inak, píšeš super články, takže ti moc fandím. Ak ti to pomáha sa takto vypisovať, určite pokračuj, pretože ver, že nie si sama a také, či podobné pocity prežíva mnoho ľudí :).<br />.<br /><a href="https://vladiesblog.blogspot.com/" rel="nofollow"> VLADIES </a>VLADIEShttps://www.blogger.com/profile/09977432068665248198noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-44952578260438589612018-09-19T21:47:07.992+02:002018-09-19T21:47:07.992+02:00Čítam aj komentáre nad sebou, lebo sama veľmi neve...Čítam aj komentáre nad sebou, lebo sama veľmi neverím, že nie som sama, ktorá sa takto cíti. Ešte pred dvoma rokmi, keď som sa sťahovala do Bratislavy, som mala krásnu predstavu, ako bude vyzerať môj život - ako budem študovať, potom písať pre nejaký časopis alebo noviny, ako budem mať úžasnú prácu, celý nádherný život. Ale teraz sa cítim úplne stratená - už fakt netuším, prečo som si vybrala žurnalistiku, prečo som sa presťahovala do Bratislavy a prečo môj život vyzerá tak, ako vyzerá. Na jednu stranu ľutujem tieto svoje rozhodnutia, lebo mám pocit, že by som toho mohla v živote dosiahnuť viac - mala som ísť študovať medicínu, ako mi všetci hovorili, mala som sa za školou presťahovať do Anglicka, ako som vždy chcela; ale zase na druhú stranu, možno som mala ostať v Prešove, študovať tam, byť pri rodine a možno by množstvo vecí bolo menej komplikovaných. Sú dni, kedy úplne neznášam svoj život, ale sú aj také, kedy som neskutočne vďačná za to, že mám pomerne jednoduchú školu, ktorú zvládam bez nejakých obrovských ťažkostí, že mám prácu, ktorá ma síce v živote nikam neposunie, ale aspoň si niečo zarobím, že som sa v devätnástich mohla odsťahovať cez celú republiku a že môžem bývať s najlepšími kamoškami. A hoci niekedy ľutujem, že som niektoré veci nespravila inak, lebo by som potom bola niekde úplne inde, príde deň, kedy nebudem ľutovať vôbec nič, lebo verím, že každé jedno rozhodnutie ma povedie k šťastiu. A aj teba. Jedno ráno sa zobudíš a uvidíš, že celý tvoj život je úplne super a ty si najšťastnejšia osoba na celom svete. Len daj tomu čas ❤<br /><a href="http://www.beeachange.sk/" rel="nofollow">BEE A CHANGE</a> // <a href="https://www.facebook.com/beeachange/" rel="nofollow">Facebook Page</a>Berenikahttps://www.blogger.com/profile/05574974107990071068noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-127871667215888272018-09-19T17:12:32.541+02:002018-09-19T17:12:32.541+02:00Som taká rada, že sa ľudia neboja písať o takýchto...Som taká rada, že sa ľudia neboja písať o takýchto veciach. Pretože takto to v skutočnosti je. Toto sa v skutočnosti naozaj deje. Ja tiež nie som výnimkou. Mám všetko, čo by som si len mohla predstaviť. No ajtak mi niečo chýba. Necítim sa stále spokojná s tým, čo robím a kam smerujem. Mám pocit, že by som toho mohla spraviť viac alebo by som mohla spraviť niečo úplne inak. Všetko mi to neustále beží v hlave. Ale tiež viem, že to bude dobré. Raz určite. Raz budem presne vedieť čo chcem a kam moja cesta smeruje. :)<br /><br /><a href="https://monicasworldofflowers.blogspot.com/" rel="nofollow">monicasworldofflowers</a>monikahttps://www.blogger.com/profile/18418474087545697447noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-87583265023692342662018-09-17T17:36:34.560+02:002018-09-17T17:36:34.560+02:00Toto je môj život, v tvojom článku. Úplne sa vidím...Toto je môj život, v tvojom článku. Úplne sa vidím v každom slove a v každej emócií. Tiež mám chaos, tiež neviem, čo skôr a zároveň, či vôbec sa do toho pustiť, mám skvelé zázemie, úžasných ľudí okolo seba, som plná myšlienok a zároveň úplne pasívna v konaní lebo vždy nájdem v sebe zádrhel, že nie som dosť dobrá, dosť šikovná, dosť motivovaná a odhodlaná. Niekedy sa zobudím s tým, že áno prekonám samu seba a budem bojovať, budem sa snažiť, a že chcem mať dobrú prácu, úspešný blog, ktorému budem venovať všetok svoj čas a potom sa zasa zobudím s tým, že vôbec, ale vôbec na týchto veciach nezáleží, a že mi stačí ostať pasívnou, len nech som šťastná a spokojná. Kto vie, ako to celé dopadne, som veľmi zvedavá :) Konvalinkanoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-3429879922635777255.post-45570196572121634522018-09-15T14:06:16.623+02:002018-09-15T14:06:16.623+02:00Páni, páni a ešte raz páni. Tieto slová sa mi číta...Páni, páni a ešte raz páni. Tieto slová sa mi čítali s takou ľahkosťou, že to nie je ani možné. Úplne ťa chápem, s každým jedným slovom, ktoré si napísala sa stotožňujem. A som úprimne rada, že v tom nie som sama, pretože v reálnom svete ma takmer nik nedokáže pochopiť. Neviem ani, čo viac napísať, lebo raz to celé prejde. A my budeme mať svoju myseľ pod kontrolou a budeme presne tam, kde budeme mať byť. Prajem veľa síl, lebo tie sú naozaj potrebné :)<br /><br /><a href="https://theefflorescencegirl.blogspot.com/" rel="nofollow">THE EFFLORESCENCE GIRL</a><br />Lea https://www.blogger.com/profile/15570592660164388460noreply@blogger.com